Přece to nevyhodíš…

Přece to nevyhodíš…

28.9.2022 Vyp Od IN

Znáte tuhle větu? Používáte ji? A nebo ji spíš sami slýcháváte? Možná vám je líto některé věci vyhodit, i když by zjevně na vyhození byly. Jistě, můžete je uchovávat jako rodinnou relikvii – a přesně o to si některé předměty říkají! Ať už porcelán po babičce nebo fotoalba po tetičce. Ale pak je tu nepřeberné množství neidentifikovatelného čehosi, co stojí čas a sílu přebírat. O chuti nemluvě.

Jenže nejednomu člověku přijde prostě líto vyhodit předmět, který by se nechal ještě využít, i když třeba k jinému účelu. Co takhle zkusit vdechnout věcem nový život? Taková malá materiální reinkarnace.

A právě tady začíná příběh kreativní a činorodé Markéty Palánové, které prostě jen přišlo líto vyhodit stoh látek po babičce.

 

Markéto, kde se vzal ten prvotní impuls, abys začala šít?

Byla to náhoda. K šití recyklovaných tašek mě přivedla manželova babička, vlastně tedy spíše její stěhování z domu, ve kterém po ní zůstala spousta látek a mně bylo prostě jen líto je vyhodit. Sice jsem neměla žádný plán, co s nimi udělám, ale neměla jsem ani srdce je vyhodit. A tak látky čekaly až do chvíle, kdy jsem opustila práci v mezinárodní společnosti. Zkusila jsem zkombinovat látky po babičce s mou oblíbenou džínovinou a ušít svou první tašku.

 

Jak to dopadlo?

Zkusila jsem ušít tašku. A pak jsem se přihlásila na kurz šití. Ne že by byl výsledek až tak tragický, ale hrozně mě to chytlo a chtěla jsem, když už budu tašky nabízet, aby byly řemeslně co nejlépe zpracované a já se za ně nemusela stydět. Během dvou dnů jsem získala spoustu tipů a vychytávek, na které bych sama přicházela pomalu a postupně.

 

Takže pak to přišlo: e-shop a nový podnikatelský plán?

Ale vůbec! Zpočátku jsem tvořila pro kamarádky a taky pro rodinu. Ale jak postupně přibývaly jak nápady, tak doma hotové tašky. A tak jsem otevřela obchod na Fléru a začala jezdit na trhy. Právě prodej na trzích je pro mě svátek – když se můžu naživo potkat se zákaznicemi, vidět jejich reakce na své zboží, povídat si s nimi, jaké mají rády kabelky nebo tašky, jaké barvy, jaké tvary a velikosti. Často mě inspirují k ušití něčeho nového (malé kapsičky na zip, penály…), často se stanou dodavatelkami vysloužilých kousků oblečení, a nebo na místě vymyslíme něco přesně na míru.

 

Byla pro tebe výzva udělat další krok k vlastnímu e-shopu? Vlastní e-shop byl takovým logickým vyústěním postupných kroků a kurzů tvůrčího podnikání. Chtěla jsem mít své produkty na jednom místě s možností jejich nákupu. Takovou virtuální výkladní skříň. E-shop mi pomáhal tvořit manžel a byla to taková pěkná prověrka našeho vztahu (haha, dopadlo to dobře). Vnímám ho jako velký závazek směrem k zákazníkům, potvrzení, že si stojím za tím, co dělám i se všemi právními důsledky.

 

 

Ale zpátky k tvorbě. Jak to máš s materiály? Stále těžíš z dědictví po babičce?

Je to překvapivé, ale stále ano. Když je potřeba, využiji dary kamarádek, ty mi nejčastěji nosí rifle, které se již nedají nosit. A také pánské košile, kravaty, stejně jako šaty, halenky, záclony a závěsy, povlečení. Dobrým zdrojem jsou také second handy. Tam pátrám po oblečení z kvalitních látek, které bych mohla využít. Kupuji jen komponenty ke kabelkám, stužky a šňůrky. Žádné nové látky nekupuji.

 

A pořád šiješ jen tašky?

Už dávno ne. Tedy nejen. Kromě designových tašek šiju také vaky na šňůrky, kabelky, organizéry, džínové zástěry a nabízím také obaly na notebooky nebo pytlíčky pro bezobalové nákupy. Před Vánoci jsou hodně oblíbené také obaly na lahve vína.

Také šiju “památeční” předměty na objednávku. Občas mě někdo ze zákazníků poprosí vdechnout nějakému svému oblíbenému kousku oblečení druhý život, a tak jsem například přešívala těhotenské lacláče na tašku k vodě, motorkářskou mikinu na povlak na polštář a rifle s oblíbenou košilí na vak. Těší mě, když lidi hledají možnost, jak své oblíbené kousky transformovat do něčeho nového a dál je používat.

 

Kde čerpáš nápady pro svou tvorbu?

Vycházím z toho, co mám k dispozici: z látek. Každý výrobek ladím barevně tak, aby byl harmonický. A samozřejmě také praktický. Takže je ve výsledku každý produkt originál. Dbám také na to, aby tašky něco unesly, držely na rameni, pohodlně se nosily.

Základem mé tvorby je ale džínovina, tu prostě miluju. Možná proto, že ve věku, kdy jsem se nejvíc chtěla parádit, byly rifle dostání jen v Tuzexu a to bylo mimo možnosti naší rodiny. Byly pro mě takovou vzácností, že i dnes, kdy je jich v každém obchodě nepřeberné množství, je pro mě nemyslitelné je po prošoupání prostě vyhodit. Džínovina je super materiál, odolný, dá se krásně kombinovat ať už s jinými odstíny, nebo úplně jinými materiály.

 

Markét, jaké jsou tvé tři tipy pro všechny, kdo se hodlají pustit do vlastního podnikání?

To je pro mě opravdu těžká otázka! Já totiž nejsem typ člověka, který má dopředu všechno vypočítané a naplánované, šla jsem vlastně za svojí vášní a postupně se mi ukazovaly další možnosti a kroky, které je nutné udělat. Pomalu, vlastním tempem. Vždycky se ke mně dostaly potřebné informace z oblasti práva, financí, daní nebo jiných předpisů, které jsem nastudovala, naimplementovala a pokračovala. Takže asi bych zdůraznila tyto:

1) prostě začít a věřit tomu, co dělám (když máte podporu v rodině, je to samozřejmě o 100% jednodušší a tu já mám),

2) být otevřený novým možnostem, informacím a neúspěšným pokusům, protože ty vás mohou nasměrovat na tu správnou cestu,

3) dělat to s radostí, protože to pak je v každém vašem výrobku znát.