Pochmurný svátek: Dušičky

Na 2. listopadu připadá Památka zesnulých, lidově Dušičky. I v ateistické České republice jsou během prvních listopadových dní hřbitovy v obležení, zapalují se svíčky, zdobí se hroby. Lze Dušičky prožít i s malými dětmi, navíc v emočním klidu?

První listopadové dny ve světě

Slavnost všech svatých: V křesťanské tradici předchází Dušičkám svátek Všech svatých (1. listopadu). V jeho předvečer se v anglosaském prostředí slaví Halloween. Koledníci v kostýmech a všudypřítomné vydlabané dýně.

Den mrtvých: V Mexiku mají dny od 31. října do 2. listopadu mimořádnou atmosféru. Día de Muertosjsou svátky připomínající propojení světa mrtvých a živých. V domech nalezneme oltáře zesnulých, peče se cukroví ze zvláštně morbidní tematikou, do ulic vycházejí masky, které nabývají různých podob kostlivců. Spojuje je jedno: barevnost.

Smrt k životu patří

Může to znít jakkoliv morbidně, ale smrt k životu zkrátka patří. Dost možná, že naše pojetí prvních dvou listopadových dní je značně konzervativní a o to pochmurnější. Ačkoliv je Halloween importovaný svátek, se kterým řada lidí nesouzní, může to být dobrý odrazový můstek k rozhovoru s dětmi. Vzpomínat na mrtvé by se mělo a ač je to téma smutné, děti by z něj neměly být zcela vyňaty, stejně tak by ale utápění se ve smutku nad ztrátou milovaného předka nemělo zastínit aktuální prožitky. Tedy všeho s mírou – a pokud toto dodržíme, není nejmenší důvod držet děti stranou.

Návštěva hřbitova s dětmi?

Pokud nepatříme k těm, kdo berou děti na hřbitov běžně, jsou Dušičky vhodným momentem k návštěvě hřbitova. Není třeba věnovat celé akci více pozornosti, než je nezbytně nutné – zvýšená pozornost děti aktivizuje. Zkuste pojmout zapálení svíčky jako běžnou událost: půjdeme na hřbitov a zapálíme svíčku, protože tady odpočívá babička, tak aby věděla, že na ni stále myslíme.

Šeřící se hřbitov s mihotavým světlem svíček má zvláštní a velmi silnou atmosféru. Právě tu bychom mohli zkusit dětem zprostředkovat, není nic jednoduššího než zvolit vhodné místo. Vůbec se nemusí jednat o hřbitov, ke kterému máme nějaké vazby! Může se jednat o hřbitov v místě bydliště, naopak o hřbitov, který se nachází v malebném místě a my třeba při cestě autem budeme sledovat, jak je kopec rozzářen množstvím zapálených svíček.

Rozhovory o smrti

O smrti je velmi těžké hovořit, o to náročnější se to může jevit s dětmi. Je třeba si ale uvědomit, že děti jsou velmi vnímavé. Proto není nic vhodnějšího než hovořit pokud možno na rovinu, zbytečně téma nerozvíjet do šířky, ale sledovat jednu naši hlavní myšlenku. Je jen na nás, jak smrt sami cítíme a jak ji dětem podáme. Pokud sami tápeme, budeme vnášet pouze nejistotu a zmatek, čímž děti zbytečně znervózníme. Není pak nic snazšího než se uchýlit k univerzální myšlence: zemřel, už tu s námi není tak, jak si ho pamatuješ, ale pořád se na tebe bude koukat z nebe; a když ho budeš chtít vidět ty, počkej, až se setmí, mezi všemi těmi hvězdami na obloze je jedna, ze které na tebe kouká. A nebo to můžeme pojmout jakkoliv jinak, důležité je mít konzistentní „představu“, jakési zhmotnění, které bude vnímat i malé dítě.